Čínské státní návštěvy jsou vždy těžké: Historická perspektiva

Čínský prezident Si Ťin-pching příští týden navštíví Spojené státy na svou první státní návštěvu v době značného zmatku ve vztazích. Třenice ohledně řady problémů – zejména čínských aktivit v Jihočínském moři, obvinění z kybernetické špionáže a znovuobnovení obav ohledně lidských práv v Číně – přinesly vztah k tomu, co někteří analytici považují za bod zlomu , mezi vztahem, který je převážně kooperativní, a vztahem, který je primárně otevřeným soupeřením. Klíčové voliče ve Spojených státech – zejména podnikatelská komunita, která byla tradičně pilířem americko-čínského vztahu, stejně jako nevládní organizace, akademici a studenti tohoto vztahu – již nelze počítat s tím, že se postaví proti vztahu kritiků.

Žádná návštěva není snadná návštěva

Ale lidé, kteří vidí návštěvu Si Ťin-pchinga jako jedinečně nebezpečnou událost v historii vztahu, která přichází v jedinečně nebezpečnou dobu, ignorují historii předchozích návštěv čínských prezidentů v posledních několika desetiletích.

• Když Jiang Zemin v roce 1997 navštívil Washington na státní návštěvu, bylo to poprvé od postřílení demonstrantů na náměstí Nebeského klidu a jeho okolí v roce 1989, kdy prezident navštívil obě hlavní města. Média a op-ed stránky odsoudily prezidenta Clintona za přijetí Ťianga a vyzvaly ke zrušení návštěvy, pokud přední disidenti nebudou propuštěni z vězení. Vztah byl pronásledován čínskou jadernou spoluprací s Íránem, nedávným čínským vojenským cvičením v Tchajwanském průlivu, které vedlo k rozmístění amerických letadlových lodí v této oblasti, a obviněním, že kampaň Billa Clintona získala skryté financování od čínské vlády. Demonstranti za lidská práva v parku Lafayette nedali Jiangovi během jeho návštěvy celou noc spát.
• Hu Jintao navštívil Spojené státy v roce 2006 a očekával, že Washington bude jeho cestu jako obvykle považovat za státní návštěvu. Bushova administrativa, znepokojená tím, jak bude taková návštěva vnímána, se o to po dlouhé měsíce hádala s Pekingem. Administrativa reagovala na konzervativní kritiky čínského pronásledování křesťanů, na nátlak na tchajwanskou vládu, aby změnila tchajwanskou politiku vůči pevnině, a na rostoucí moc Číny. Výsledkem byla hybridní návštěva, kterou Číňané charakterizovali jako státní návštěvu, ale Bushova administrativa nikoli, s pozdravem 21 zbraní při uvítacím ceremoniálu na trávníku Bílého domu, ale bez státní večeře. Uvítací ceremoniál poskvrnila řada pomluv a prezident Bush se cítil nucen se Huovi omluvit. Návštěva zanechala v Pekingu pohmožděné pocity.
• Rychle vpřed do roku 2011, kdy Hu Jintao uskutečnil svou první státní návštěvu Spojených států za prezidenta Baracka Obamy. V roce 2010 vzrostlo napětí ohledně Severní Koreje, Jihočínského moře, vztahů s Japonskem, vnímané měnové manipulace a lidských práv, a Číňané jen pět týdnů před návštěvou konečně potvrdili, že Hu přijede. Obvyklá moudrost analytiků před návštěvou byla, že načasování bylo nešťastné a nedosáhlo by se toho. Návštěva však proběhla poměrně dobře – částečně proto, že očekávání byla nastavena přiměřeně nízko.

Člověk by tedy měl být skeptický k tomu, že návštěva čínského prezidenta přichází v jedinečně obtížné době a že jde o kritickou záležitost. Ve skutečnosti je povaha vztahů mezi USA a Čínou taková, že se zdá, že návštěvy Washingtonu vždy přicházejí v jedinečně těžkých časech. Další společnou charakteristikou je, že Číňané přicházejí v naději na bezproblémovou návštěvu s vysokým protokolem, minimálním obsahem a bez neshod. Americká strana mezitím namítá, že bez zásadních kroků k řešení (našich) křivd bude vztah upozaděn a návštěva bude neúspěšná. To byl také podtext této návštěvy Xi.

Ve skutečnosti je povaha vztahů mezi USA a Čínou taková, že se zdá, že návštěvy Washingtonu vždy přicházejí v jedinečně těžkých časech.

Což neznamená, že návštěva ve skutečnosti přichází v příhodný čas. Číňané jsou znepokojeni tím, že se na některé z jejích činů zazáří reflektory, zatímco Američané se zájmem o stabilní vztah se obávají, že návštěva zdůrazňující rozdíly se promítne do prezidentské kampaně v roce 2016 a dále zkomplikuje řízení tohoto kriticky důležitého vztahu. To jsou důvodné obavy.

Řízení očekávání

Co se tedy dá při návštěvě rozumně stihnout?

Nejdůležitější věcí, kterou by obě strany mohly udělat, by bylo vyslat uklidňující signály globální komunitě a konkrétně finančním trhům. V důsledku nedávných turbulencí na trhu, které začaly strmým propadem šanghajské burzy, by lídři měli ukázat, že uznávají a vítají vzájemnou závislost našich ekonomik a že neupadají do vztahu čistého soupeření. Měli by zdůraznit, že náš společný zájem spočívá v tom, abychom se vyhnuli zbytečným divokým výkyvům trhu, a že máme společný zájem na růstu obou našich ekonomik, stejně jako na úspěchu čínského programu ekonomických reforem a větší otevřenosti americkému obchodu a produktům.

Zdá se, že Obamova administrativa a Číňané předběžně směřují k odhalení možné vysoké úrovně dialog k řešení kyberhackingu (jak dokládá překvapivá návštěva nejvyššího představitele činných v trestním řízení ve Washingtonu na začátku září a následné úniky informací, že čínské společnosti nebudou před příjezdem Si Ťin-pchinga sankcionovány za kybernetické krádeže duševního vlastnictví). Bez ohledu na to se problém kybernetické špionáže nehodí k rychlému řešení a pravděpodobně bude kazit vztah na další roky. Obě strany pravděpodobně oznámí dohodu o navázání komunikace mezi vojenskými letadly v mezinárodním vzdušném prostoru, aby se zabránilo neplánovaným nepřátelským střetnutím. Dojde k určitému postupnému pokroku vycházejícímu z hlavní dohody mezi oběma prezidenty o změně klimatu z loňského listopadu. Na ochlazení napětí v Jihočínském moři se nedá příliš očekávat.

Oba prezidenti by měli vést vážný strategický dialog v soukromí o nejdůležitějších globálních otázkách, kterým čelíme: íránském jaderném programu; boj proti terorismu v Iráku a Sýrii; Afghánistán; Rusko a Ukrajina; a vztahy přes Tchaj-wanský průliv. Potřebují mít jasno v tom, jak každý o těchto otázkách uvažuje, o možnostech spolupráce a rizicích konfliktu. Vzhledem k tomu, že se Washington potýká s Blízkým východem poznamenaným chaosem, a východní Evropou čelící ruské válečnictví, prezident Obama nechce, aby se vztahy mezi USA a Čínou rozvinuly ve třetí frontu napětí. Sdílení strategických perspektiv, které odhalí společný nebo alespoň paralelní přístup k udržení globální stability, by tomu mělo pomoci předejít.