WikiLeaks: Ovoce nezdravého stromu

Imbroglio WikiLeaks je stále v rané fázi. O jeho dopadu na mezinárodní systém však můžeme říci pět věcí:

1. Nahodilost skládky ministerstva zahraničí je znepokojivá. Takové zveřejnění bude mít nevyhnutelně dobré důsledky; bude mít také mnoho zlých. Americké kontakty budou identifikovány bezpečnostními službami, které jsou méně náročné na lidská práva než FBI nebo ministerstvo spravedlnosti. Mírové procesy budou ohroženy. Zástupci občanské společnosti na drsných místech budou méně ochotni mluvit se zahraničními diplomaty.

Nevěřím tomu, že Julian Assange a jeho anonymní kolegové vykonali svou povinnost péče, aby maximalizovali dobro a minimalizovali zlo. Děsivé orwellovské diktáty pana Assange svým ošlehaným kolegům odhalují, že robustní interní rozhodovací procesy založené na spolupráci jsou WikiLeaks cizí.



2. Odůvodnění skládky je nekoherentní. Jaké je ospravedlnění pro vypuštění čtvrt milionu kabelů z diplomatických misí z celého světa na každé téma pod sluncem? Jedna věc je, že informátor odhalí konkrétní informaci týkající se jednoho zneužití moci: i to je vážný čin s velmi těžkou odpovědností.

Ale s tímto výpisem WikiLeaks neodhaluje konkrétní tajemství; zcela staví tajemství mimo zákon.

Opravdu pan Assange věří, že nikdo nemá právo na tajemství? Byl by svět bezpečnější, rozumnější nebo příjemnější, kdyby nebylo možné nic tajit? Jak by bylo možné v takovém světě zabránit válkám? Jak by mohla probíhat mírová jednání? Mluvily by zpravodajské zdroje s novináři? Byl by podniknut a vytvořena pracovní místa? Mohly by si rodiny užívat vzájemné společnosti? (Zajímalo by mě, zda nedávné zveřejnění profilu online seznamky pana Assange nezmění jeho názor, že transparentnost musí překonat všechna ostatní práva a všechny ostatní zájmy. Nebudu odkazovat na profil, protože věřím, že lidé mají právo na soukromí.)

3. Zdá se, že pan Assange má něco proti diplomacii. Během let Bushovy administrativy, zejména v jejím prvním funkčním období, levice oprávněně kritizovala přílišné spoléhání George W. Bushe na vojenskou sílu. Nyní se WikiLeaks chystají potrestat Washington za to, že prosazuje své cíle mírovými prostředky – a v budoucnu tyto mírové prostředky podkopává. Díky Juliane, ale zesnulého Richarda Holbrooka bych nad tebou převzal každým dnem.

4. Hrací pole, které WikiLeaks vytvořilo, není rovné. Je mnohem snazší krást informace z otevřených demokratických společností než z uzavřených, autoritářských. WikiLeaks naznačily budoucí ruské úniky, ale zatím je obrovská převaha materiálů amerického původu. Svět proto vidí slabiny americké diplomacie mnohem ostřeji než diplomacie například Číny nebo Íránu. Vypadají američtí diplomaté dobře v každé výměně, o které podávají zprávy? Ne. Ale WikiLeaks nám nedovoluje je spravedlivě srovnávat s jejich zahraničními protějšky.

5. Přestože WikiLeaks hru proti Američanům zmanipulovali, nevycházejí z ní tak špatně, jak si možná myslíte (a jak pan Assange nepochybně doufal). Když přimhouříte oči a podíváte se na souhrn dosud zveřejněných informací, ukáže se, že mezinárodní problémy, na které si Washington stěžuje (například íránský jaderný program), jsou skutečné a nebezpečné; že ostatní hlavní města s tím široce souhlasí; a že američtí diplomaté, kteří se pokoušejí řešit tyto problémy, často dostávají jen malou pomoc od zbytku světa, včetně těch, kteří je soukromě prosazují. Jinými slovy, navzdory svým jasným záměrům WikiLeaks podkopává názor, že Amerika je arogantní, jednostranná a bojovná.

Nemohu popřít, že WikiLeaks je fascinující. Pro zahraničněpolitický think-tank je to skvělé pro podnikání. Ačkoli nám mnoho dokumentů neříká nic nového, některé jsou skutečně zajímavé a poučné. Nic z toho však neubírá na zásadní bezohlednosti chování WikiLeaks.

I nemocný strom může nést ovoce. Ale neměli bychom předstírat, že strom je zdravý.